Historie
Sem vložte podnadpis

Sv. František z Assisi (1182-1226)

Svatý František se narodil v italském Assisi roku 1182 jako syn bohatého kupce s látkami Petra Bernardoneho a jeho manželky Piky, která byla francouzského šlechtického původu.
Mladý František se v raném dětství skutečně choval jako šlechtic po matce a světák po otci, takže se stal přirozeným vůdcem a štědrým hostitelem assiské mládeže.

Obrat tohoto způsobu života přinesla účast na válce mezi Assisi a Perugií, kde proti sobě bojovali měšťané a šlechtici. V této válce se František postavil na stranu měšťanů proti šlechticům, kteří bitvu vyhráli. František se ocitl v zajetí a dlouhém vězení, kde vážně onemocněl a stanul na pomezí mezi životem a smrtí. Vleklá nemoc, ze které se zotavoval i po návratu do Assisi, přispěla k zásadní změně hodnot, na kterých doposud stavěl svůj život. V té době svoji pozornost obrátil na nemajetné lidi a malomocné. Tato setkání s malomocnými a jejich ošetřování vedlo u sv. Františka k jeho radikálnímu životnímu obrácení, jehož směr si ujasňoval během dlouhých hodin strávených v modlitbě o samotě v jeskyních a osamělých chudých kostelech.

Rozhodující obrat nastal po slavném vidění Krista, který na něj promluvil z kříže v kostele sv. Damiána poblíž Assisi. A dále kdy po opravě malé kapličky Panny Marie Andělské (na místě zvaném Porciunkule) uslyšel číst Matoušovo evangelium o rozeslání učedníků. Hned se toho chopil a začal žít životem chudého kazatele a hlásat zvěst smíření a pokoje.

Postupně se pak k Františkovi přidávali další bratři, většinou z řad jeho bývalých přátel z měšťanské společnosti. Roku 1209 se vydali do Říma, aby dosáhli od papeže Inocence III. ústního schválení svého prvního způsobu života (Forma vitae), který se skládal převážně z evangelních citátů. Později v roce 1212 dal životní pravidla i klariskám (tzv. Druhý františkánský řád) a také mužům a ženám, kteří chtěli následovat jeho ideály, ale zachovat si přitom svůj manželský a rodinný život (tzv. Třetí řád, dnes zvaný Sekulární františkánský řád).

Význačným rysem Františkovy spirituality bylo následování Krista Ukřižovaného a hluboká láska ke Kristovu lidství, která ho na jedné straně vedla k hledání Krista v jeho chudých a nemocných bratřích, a na straně druhé k touze po mučednictví. Roku 1219 se osobně setkal přímo s egyptským sultánem Malik-al-Kamilem a pokoušel se ho obrátit na křesťanskou víru. Láska k tajemství Ježíšova lidství vedla pak založení tradice betlémů (1223), šíření pobožnosti křížových cest, zavedení modlitby Anděl Páně a hluboké úctě k Eucharistii a péči o důstojnost liturgického kultu.

Vrcholem Františkova života byla fyzická identifikace s ukřižovaným Kristem, který mu po čtyřicetidenním postu dne 14. září 1224 vtiskl stigmata, které pak František nosil a jejichž bolesti trpělivě snášel až do své smrti.

V posledních letech svého života už byl téměř slepý a velmi vážně nemocný. Ani to však nezastavilo jeho apoštolské úsilí a v tomto období jeho života vzniklo několik velmi důležitých spisů, jako jsou jeho listy lidem rozličných stavů a slavný Chvalozpěv na stvoření, známý také pod názvem Píseň bratra slunce, který složil roku 1225.

František zemřel 3.října 1226 a o dva roky později ho papež Řehoř IX. prohlásil za svatého.
V roce 1939 byl prohlášen patronem Itálie a roce 1980 ho papež Jan Pavel II. jmenoval patronem ekologie.