Kronika 2017
Sem vložte podnadpis


ŘÍJEN  L. P. 2017


Podzimní formační seminář
13.10. - 14.10.2017
Petrinum Brno


Trvalá profes sestry Anny Marie Bernadety z MBS Brno Husovice.

8. října 2017


Pouť na první sobotu na Vranov, v den Panny Marie Růžencové.

7. října 2017


FRATERNITA - společné setkání k oslavě svátku svatého Františka 

1. řijna 2017


ZÁŘÍ L. P. 2017


Národní pouť SFŘ na sv. Hostýn  16.září 2017


Pouť k Panně Marii Vranovské na první sobotu v měsíci.
2. září 2017


SRPEN  L. P. 2017


REKREACE s Terciáři v Sušici.

Od 12. do 20. srpna 2017


První sobota - pouť k Panně Marii Vranovksé

5. srpna 2017


ČERVENEC L. P. 2017


Sliby profese sester František - Ratíškovice 

26. července 2017


TERCIÁŘSKÁ prohlídka kláštera Kapucínů.
15. července 2017

Mystická moudrost, zjevovaní Duchem svatým
Kristus představuje cestu a dveře, Kristus je žebříkem, vozem a jakoby slitovnicí nad Boží archou a od věků skrytým tájemstvím.
Ten, kdo zcela obrátí svou tvář směrem ke slitovnici a hledí na ukřižovaného Krista skrze víru, naději a lásku, zbožnost, obdiv, úžas, úctu, chválu a jásot, s ním koná paschu, tedy přechod, aby tak s holí kříže přešel Rudé moře a aby vyšel z Egypta na poušť, kde by okoušel skrytou manu a odpočíval s Kristem v hrobě navenek jako mrtvý, a při tom všem, nakolik je to slučitelné se stavem poutníka, zaslechl to, co lotrovi, jenž se k němu přimkl, řekl Kristus: Dnes budeš se mnou v ráji.
Je zapotřebí, aby v tomto přechodu, jestliže je dokonalý, ustaly všechny intelektuální pochody a vrchol touhy se celý přenesl a proměnil v Boha. To je však mystický a svrchovaně tajemný stav, který nezná nikdo jiný než ten, komu se ho dostává. A dostává se ho pouze tomu, kdo touží, a touží pouze ten, koho vnitřně rozněcuje oheň Ducha svatého, jehož na zem seslal Kristus. Proto tvrdí Apoštol, že tato mystická moudrost je zjevována Duchem svatým.
Když pátráš, jak se to stane, ptej se milosti, ne nauky, touhy, ne poznání, vzdechu modlitby, ne studia knih, Ženicha, ne vyučujícího, Boha, ne člověka, temnoty, ne jasu, neptej se světla, ale ohně, který úplně rozněcuje úchvatnými pomazáními a horoucností tužeb tě přenáší do Boha. Tím ohněm je Bůh, jeho výheň je vJeruzalémě, Kristus ho rozněcuje žárem svého horoucího utrpení a zachvacuje jen toho, kdo říká duše má zvolila pověšení a moje kosti smrt. Kdo touží po této smrti, může uzřít Boha, poněvadž je nepochybnou pravdou, že člověk, který mne spatří, nezůstane naživu.
Umírejme tedy a vstupujme do temnoty, umlčujme v sobě starosti, žádostivosti a představy; přecházejme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci, abychom, až nám ukáže Otce, řekli s Filipem:To nám stačí, abychom zaslechli spolu s Pavlem: Postačí ti moje milost, abychom jásali s Davidem, který říká: Zchřadlo mé tělo i mé srdce, ale Bůh mého srdce zůstane mým podílem, Bohem navěky. Požehnán buď Pán navěky, a všechen lid ať řekne: Staň se, staň se.

Ze spisu Putování mysli do Boha od svatého Bonaventury, biskupa 


5. července 2017
Pouť ke Třem křížům u Chudčic  

Odvážili jsme se kázat vám radostnou Boží zvěst i přes mnohý těžký zápas

Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno (projevy) moci, (činností) Ducha svatého a hlubokým přesvědčením. Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám.

A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla (zpráva o tom), že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť (tam lidé) sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.

Bratři, víte sami, že náš příchod k vám nebyl nadarmo. Naopak, po všem tom utrpení a urážkách, které jsme, jak víte, přestáli ve Filipech, odvážili jsme se s důvěrou v našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i přes mnohý těžký zápas. Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. 4Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v očích lidí, ale (chceme se líbit) Bohu, který zkoumá naše srdce.

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům 


Pouť svatých Petra a Pavla, Oblastní pouť Sekulárního františkánského řádu na sv. Antnínku. (2. července 2017) 

Tito mučedníci viděli, co hlásali
Tento den je pro nás posvěcen utrpením svatých apoštolů Petra a Pavla. Nemluvíme o nějakých neznámých mučednících: Do celé země vychází jejich hlahol, a až na konec světa jejich slova. Tito mučedníci viděli, co hlásali, žili podle spravedlnosti, vyznali pravdu a zemřeli za ni.
Svatý Petr, první mezi apoštoly, vroucně miloval Krista, a proto směl slyšet:
A já ti říkám: Ty jsi Petr. Když on sám vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha, Kristus mu odpověděl: A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na té skále zbuduji svou církev. Na této skále zbuduji víru, kterou vyznáváš. Na tom, co jsi řekl: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha, zbuduji svou církev. Neboť ty jsi Petr. Jméno Petr se odvozuje od skály, ne skála od Petra. Jméno Petr se odvozuje od skály, tak jako jméno křesťan od Krista.
Jak víte, Pán Ježíš si před svým utrpením vyvolil učedníky a nazval je apoštoly. Mezi nimi téměř vždycky jedině Petr zosobňoval celou církev. Protože jedině on představoval celou církev, bylo mu dopřáno uslyšet slova: Tobě dám klíče od nebeského království. Neboť tyto klíče nedostal jednotlivý člověk, ale církev jako jednota. Vynikající postavení Petrovo vyplývá tedy z toho, že představoval všeobecnost a jednotu církve, když mu bylo řečeno: Tobě dám to, co bylo předáno všem. Abyste věděli, že církev dostala klíče od nebeského království, slyšte, co na jiném místě říká Pán všem svým apoštolům: Přijměte Ducha svatého! A hned nato: Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.
Právem také po svém vzkříšení uložil Pán právě Petrovi, aby pásl jeho ovce. Neměl mezi učedníky pást Pánovy ovce jenom on sám; ale Kristus mluví k jednomu, a tím dává za úkol jednotu; a obrací se s tím především na Petra, protože Petr je první mezi apoštoly.
Nebuď smutný, apoštole. Odpověz jednou, odpověz znovu, odpověz potřetí. Třikrát ať z lásky zvítězí tvé vyznání, když třikrát ze strachu podlehlo tvé předsevzetí. Třikrát ať se uvolní, co jsi třikrát spoutal. Uvolni láskou, co jsi spoutal strachem. A Pán pak Petrovi jednou, znovu i potřetí svěřil své ovce.
Jeden památný den utrpení dvou apoštolů. Ale i oni dva byli jedno; ač trpěl každý v jiný den, byli jedno. Napřed šel Petr, potom Pavel. Slavíme svátek posvěcený pro nás krví apoštolů. Milujme jejich víru a život, jejich námahy a utrpení, milujme to, co vyznávali a hlásali.


Svatý apoštole Pavle, hlasateli pravdy a učiteli národů, * právem si zasloužíš, abychom tě oslavovali.
Tys všude šířil poznání Boží milosti. * Právem si zasloužíš, abychom tě oslavovali.


Z kázání svatého Augustina, biskupa


Pouť k Panně Marii Vranovské na první sobotu v měsíci.
1. července 2017

BOHA LZE NAJÍT V LIDSKÉM SRDCI

Tělesné zdraví je pro život člověka v lidských očích zajisté něco dobrého. Šťasten však není ten, kdo všechno o zdraví jen zná, ale ten, kdo zdravě opravdu žije. Jestliže by totiž někdo pěl ódy na zdraví, a přitom jedl škodlivý pokrm, ze kterého vznikají v těle špatné šťávy a nemoci, k čemu by mu bylo, že velebí zdraví, když ho sužují choroby? Podobně chápejme také to, o čem jsme mluvili: Pán neříká, že je blažené něco o Bohu vědět, ale Boha v sobě mít.

Říká přece: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Nezdá se mi totiž, že by se zde slibovalo tomu, kdo má čisté oko duše, že uvidí Boha jako nějaký předmět, který má před sebou. Spíše se nám zde vznosným obratem předkládá totéž, co se na jiném místě vyjadřuje jasněji: Boží království je mezi vámi. Máme tak být poučeni, že kdo očistí své srdce od všeho stvoření a ode vší vášnivosti, uzří ve své vlastní kráse obraz Boží přirozenosti.

Zdá se mi tedy, že Slovo Boží chtělo ve své stručnosti vyslovit asi takovouto radu: Lidé, vy všichni, kdo nějak toužíte vidět to, co je opravdu dobré! Až uslyšíte, že Boží velebnost je vyvýšená až nad nebesa a že Boží slávu nelze poznat, Boží krásu vypovědět a Boží přirozenost pochopit, neupadejte v zoufalství, jako byste nemohli uzřít to, po čem toužíte!

Jestliže totiž poctivým a svědomitým životem smyješ špínu, která se usadila na tvém srdci, zasvítíš Boží krásou. Když se železo, ještě před chvílí zčernalé a zašlé, zbaví brusem rzi, začne odrážet sluneční paprsky, leskne se a září. A právě tak nitro člověka, které Pán nazývá srdcem: odstraní-li se z něho špína hříšného života, která jak rez zohyzdila jeho krásu, nabude opět původní podoby svého pravzoru, a člověk bude dobrý. Neboť co se dobru podobá, to dobré vskutku je.

Nuže, kdo se na sebe dívá, vidí v sobě to, po čem touží. Proto blaze tomu, kdo má čisté srdce, poněvadž hledí-li na svou vlastní čistotu, vidí v tomto obraze zároveň jeho pravzor. Ti, kdo se dívají, jak se slunce odráží v zrcadle, neupírají sice oči k vlastnímu nebi, a přece nevidí slunce v odlesku zrcadla o nic méně než ti, kdo hledí přímo na sluneční kotouč.

Podobně i vy, jako by Pán říkal: Jste sice slabí, abyste mohli vidět a nazírat nepřístupné Boží světlo, avšak vrátíte-li se ke kráse a půvabu Božího obrazu, který do vás byl od počátku otištěn, budete mít v sobě samých, co hledáte.

Vždyť čistota, oproštěnost od hříchů a vášní a rozchod s veškerým zlem jsou něčím božským. Jsou-li v tvém srdci, je v tobě zajisté Bůh. Když bude tvé nitro prosté každé špatnosti, když bude svobodné od vášní a hříchu a nedotčené žádnou poskvrnou, budeš blahoslavený a blažený, protože máš ostrý a jasný pohled, takže to, co uniká pohledu těch, kdo nejsou očištěni, ty pro svou čistotu vidíš.

Oči tvé duše již nejsou zastřeny temnotou hmotných věcí a na čistém obzoru srdce se ti otvírá blažený výhled. A co vidíš? Čistotu, svatost, otevřenost, samé paprsky Boží přirozenosti, v nichž lze vidět Boha.

Ježíš řekl: Já jsem cesta, pravda a život. * Kdo vidí mne, vidí i Otce.

Kdo ve mne věří, má život věčný. * Kdo vidí mne, vidí i Otce.

Z homilií svatého Řehoře z Nyssy, biskupa


ČERVEN L.P. 2017


POUŤ MBS BRNO KAPUCÍNI
24. června 2017
Pouť do Hrubčic, Dubu nad Moravou a zakončení Františkánskou FRATERNITOU u Tovačovských rybníků.

PÁN je tím nejdůležitějším poutem fraternity.

FRATERNITA je tam, kde jsou bratři či sestry shromážděni kolem JEŽÍŠE.

"Síla lásky z něho udělala bratra všech tvorů.

Proto se nelze divit, že ho Kristova láska učinila ještě víc bratrem těch, do jejichž duše vtiskl Stvořitel svůj obraz.

Říkával, že není nic vznešenějšího nad spásu duší, a prokazoval to tím, že Boží Syn se za spásu duší dal přibít na kříž.

Proto se tak usilovně modlíval, tak neúnavně kázal, tak silně se snažil dávat dobrý příklad.

Měl za to, že je Kristovým přítelem, jen když miluje duše, které také Kristus miloval.

Proto také velmi ctil učitele Božího slova, protože vykonávají s Kristem týž úřad jako jeho spolupracovníci.

Své bratry pak v hluboké víře ve společnou účast na věčném dědictví vroucně uzavíral do svého milujícího srdce."

Z Františkova milujícího srdce tak pramení i konkrétní způsob života ve společenství s jeho bratry. Vztah k Nejsvětější Trojici stále více pronikal do všech konkrétních vztahů, které utvářel se svými spolubratry, s ostatními bližními i celým tvorstvem.


Řeč je živá, mluví-li skutky
Ten, kdo je naplněn Duchem svatým, mluví rozličnými jazyky. Různé jazyky jsou různá svědectví o Kristu, například pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost. Těmito jazyky mluvíme, když je uskutečňujeme na sobě, a tím ukazujeme jiným. Řeč je živá, mluví-li skutky. Prosím tedy, ať zmlknou slova a mluví skutky. Jsme plní slov, ale skutky žádné; proto jsme prokleti od Pána, neboť on proklel fíkovník, na němž nenalezl plody, ale jen listí. Svatý Řehoř praví: "Pro kazatele platí zákon, aby konal, co káže." Marně se chlubí znalostí zákona, kdo svými skutky popírá, co učí.
Apoštolové mluvili, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. Blahoslavený, kdo mluví tak, jak mu to vnukne Duch svatý, a ne jak ho navádí jeho vlastní duch. Někteří lidé totiž mluví ze svého ducha, kradou slova druhých, vydávají je za svoje a přivlastňují si je. O takových a jim podobných říká Pán u Jeremiáše: Já přijdu na proroky, kteří druhým kradou má slova. Hle, přijdu na proroky - praví Hospodin - kteří pořád melou svým jazykem a říkají: "Hospodinův výrok." Hle, přijdu na proroky, kteří mají lživé sny - praví Hospodin - kteří je vypravují a svádějí můj lid svou lží, svým chvástáním. Neposlal jsem je a nic jsem jim neuložil, nijak neprospívají tomuto lidu - praví Hospodin.
Mluvme tedy tak, jak nám Duch svatý vnukne, abychom promlouvali. Prosme ho pokorně a oddaně, ať sešle svou milost, abychom dovršili den letnic - padesátý den - dokonalostí pěti smyslů znásobenou plněním desatera, abychom byli plni mocného ducha lítosti nad svými hříchy a zapáleni ohnivými jazyky k vyznávání víry, a tak abychom jednou směli spatřit v plnosti světla uprostřed svatých slávu trojjediného Boha.

Z kázání svatého Antonína 


Kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové
Ti, kdo žijí, jak chce tělo, usilují jen o věci tělesné; kdo však žijí, jak chce Bůh, o věci duchovní. Snahy lidí tělesných vedou k smrti, snahy lidí duchovních k životu a pokoji. Proto snahy lidí tělesných stojí v nepřátelství s Bohem, neboť nejsou podřízeny Božímu zákonu, ba ani být nemohou. Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu.
Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.
Nuže bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít. Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí.
Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům 8, 5-27


KVĚTEN L. P. 2017


20. května L. P. 2017
Oblastní setkání SFŘ na Svatém Antonínku.

Slovo života a Boží světlo

O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. Život se zjevil, a my jsme (ho) viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme (tedy) viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.

To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale (přitom) žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od hříchu.

Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, (že se dopouštíme) hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně (plní, co slíbil), a protože je spravedlivý. Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.


Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.
Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.

Mt - 18
BRATRSTVÍ - FRATERNITA (Neděle 14. května 2017)
Vskutku na tomto pevném základě vyrostla nádherná stavba lásky ze živých kamenů, shromážděných ze všech konců světa,
které se spojily v chrám Ducha svatého.
Jakou láskou ke společenství byli noví Kristovi učedníci zaníceni!
Jakou láskou planuli!
Když se totiž někde sešli nebo se na cestě náhodou potkali, vzlétl z obou stran šíp duchovní lásky daleko vyšší, než je přirozená náklonnost.
Co tím míním?
Čistá objetí, něžnou oddanost, svatá políbení, radostný pohled, nezkažené oko, pokornou pozornost, laskavou řeč, přívětivou odpověď, týž cíl, přesnou poslušnost, neúnavnou úslužnost.
Bratři opovrhovali vším pozemským, nikdy nemilovali sobecky.
Vroucnost své lásky vylévali na společenství, a proto toužili dát v nouzi sami sebe každému bratru bez rozdílu, kdyby potřeboval pomoc.
Toužili často se setkávat, když byli spolu, měli velikou radost; a naopak - velmi těžké jim bylo odloučení a hořké a tvrdé loučení.
(1 Cel 38-39 - FP 387).


13. května 2017
Formační setkání na 100 leté výročí Panny Marie ve Fatimě

Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria

Když Maria nosila pod srdcem samo božství, stala se pro nás vskutku nebem. Kristus se nejen vzdal Otcovy slávy, on mimoto uzavřel svoje božství do těsných mezí mateřského lůna, aby člověka pozdvihl k vyššímu důstojenství. Jen Marii jedinou vyvolil ze všech panen, aby byla nástrojem naší spásy.

Právě ona se stala cílem předpovědi všech spravedlivých proroků. Právě z ní vyšla ta nejzářivější hvězda, která vyvedla lid, jenž chodil v temnotách, až spatřil veliké světlo.

Velmi příhodně lze nazvat Marii různými jmény. Především je Maria chrámem Božího Syna. Ten z ní vyšel zcela jinak, než předtím vstoupil: neboť zatímco vstoupil do jejího lůna bez těla, ven vystoupil vtělený.

Maria je dále oním tajemným novým nebem, na němž se jako na svém trůnu usadil Král králů: z něho sestoupil na zem a všem ukázal svou pozemskou tvář a podobu.

Maria je révou vydávající hojnost libé vůně; její plod se od přirozenosti stromu lišil natolik, že bylo třeba, aby si od stromu vypůjčil svoji podobu.

Maria je pramenem vytékajícím z domu Hospodinova; žíznivým z něho tryskají proudy živé vody a stačí, aby v nich kdokoli jen smočil rty, a nebude žíznit na věky.

Mýlí se však, milovaní, ten, kdo by se domníval, že lze den obnovy skrze Marii přirovnat ke druhému dni stvoření. Neboť na počátku byla země učiněna, skze Marii obnovena. Na počátku byla země ve svém konání pro hřích Adamův zlořečena, skrze Marii však v ní byl obnoven mír a bezpečí. Na počátku přešla vinou prarodičů na všechny lidi smrt, nyní však jsme ze smrti přeneseni do života. Na počátku had obsadil ucho Evino a jeho jed se odtud rozšířil po celém těle, nyní Maria skrze svoje ucho přijala toho, jenž se stal zárukou věčného štěstí. Takže co bylo věcí smrti, stalo se zároveň nástrojem života.

Toho, jenž na cherubech sídlí, nesou teď pouze ruce ženy. Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria. Toho, jehož se bojí trůnové a panstva, hýčká dívenka. Ten, jehož trůn stojí na věky věků, sedí na kolenou panny. Ten, jehož podnožím je země, jako chlapec do ní vtiskuje svoje stopy.


8. května L. P. 2017
Pouť k Panně Marii do Maria Taferl a do Mariazell


7. května L- P. 2017
Výroční den posvěcení kostela "Nalezení svatého Kříže" u Kapucínu (roku 1656)
Letos slavíme z Boží milosti 361 let od posvěcení našeho kostela Nalezení svatého Kříže, při našem domovském klášteře kapucínů v Brně. Tento den jsme začali společnou adoarcí Nejsvětějšího Těla Páně.
Mši svatou v 17 hodin bude celebrovat P. Zdeněk Jančařík SDB. Liturgii hudebně doprovodí sestry Misijní rodiny Donum Dei.


6. května L. P. 2017
První sobota - pouť k Panně Marii Vranovské


Svoje tělo dal Kristus za život všech
Pán říká: Umírám za všechny, aby všichni skrze mne dostali život; všeliké tělo jsem vykoupil svým vlastním. V mé smrti totiž zemře smrt a se mnou znovu vstane padlá lidská přirozenost.
Vždyť proto jsem se stal podobným vám, proto jsem se stal člověkem z pokolení Abrahámova, abych se ve všem připodobnil bratřím. Správně to pochopil svatý Pavel a proto říká: Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i on přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla.
Nikdy a nijak nemohl být zbaven moci ten, který má vládu nad smrtí, a tedy ani sama smrt, než že Kristus za nás dal sám sebe, on jediný jako výkupné za všechny; neboť byl nade všemi.
A proto ten, který se za nás obětoval Bohu a Otci jako oběť neposkvrněná, kdesi v Žalmech říká: Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo; celopaly a smírné oběti nežádáš; tehdy jsem řekl: Hle; přicházím.
Byl tedy ukřižován za všechny a pro všechny: tak jeden zemřel za všechny, abychom v něm všichni mohli žít; nebylo vlastně ani možné, aby ten, kdo je život sám, se dostal do područí smrti, a podlehl zkáze. A že Kristus obětoval svoje tělo za život světa, to můžeme poznat i z jeho vlastních slov; říká přece: Otče svatý, zachovej je. A jinde: Pro ně se zasvěcuji.
Praví zasvěcuji, jako by řekl posvěcuji se a přináším jako neposkvrněnou oběť, jejíž vůně je Bohu milá. Zasvěcovalo se totiž, to jest podle zákona se nazývalo svatým to, co bylo přinášeno na oltář. Tak dal Kristus svoje tělo za život všech, skrze ně i nám znovu dává život. A já se pokusím vysvětlit, seč jsem, jakým způsobem se to děje.
Jakmile se totiž životodárné Boží Slovo usídlilo v těle, přetvořilo je v něco dobrého, sobě vlastního, to jest dalo mu svůj život, a když se s ním v tajemné jednotě spojilo, učinilo je oživujícím, neboť právě takové je svou přirozeností ono samo.
Takže Kristovo tělo oživuje ty, kdo mají na něm podíl: vyhání totiž smrt, nakolik je v těch, kdo jsou v jejím područí, a odvrací zkázu, neboť v něm samém se rodí naprosté zničení porušenosti. 


1. května L. P. 2017
Slavnostní mše svatá a posvěcení staveniště nového kostela v Brně na Lesné

Odkaz na starší akce MBS